Páření a výchova mláďat
2. 11. 2008
Celý proces páření začíná v momentě, když u vlků začne docházet k říji. Ta obvykle přichází koncem zimy a začátkem jara, podle zeměpisné oblasti. V tomto období je zejména zajímávý způsob, jakým si vůdčí samice zajišťuje, aby byla pářena pouze ona.
Neustálým zastrašováním ostatních samic ve smečce vyprovokuje poruchu v jejich hormonálních cyklech, ony se tedy nedostanou do říje a tudíž nemohou být pářeny vůdčím samcem ani samci jinými. Vůdčí samec (alfa) si své výsostné právo zajišťuje neustálým odháněním ostatních samců. A tak je zajištěno, že se mláďata narodí jen dominantímu (alfa) páru. Smečka může dokonce reagovat na tlak smečky sousední, která má velmi mnoho ročních mláďat, tím že se sama nebude rozmnožovat. Díky této regulaci, má smečka v období nedostatku potravu větší šanci na přežití. Když k páření dojde samice je březí 62-63 dnů a v jednom vrhu obvykle má 5až 6 mláďat.Velikost vrhu závisí na množství kořisti, která se podaří ulovit a na hustotě osídlení území vlky. Vlčice přivádí na svět mláďata v zemním brlohu, jeskyni, noře či pod skalním převisem...
Vlčata se rodí slepá a vidět začínájí někdy mezi jedenáctým až patnáctým dnem. Zhruba od patého týdne jsou schopna přijímat svou přirozenou stravu - maso, nejprve vyvrhované, později i celé kusy kořisti. Většina mláďat však v přírodě zahyne. Úhyn bývá až 60% a to z několika příčin. Mláďata vyžadují 3krát více bílkovin na kilogram hmotnosti než jejich rodiče a potrava bývá vzácná. Svou daň si vybírají nemoci i obyčejné podchlazení. Všechna mláďata vykazující nějakou abnormalitu chování dospělí vlci v rámci zachování kvalitního rodu zabijí. A příležitostně se také mohou stát kořistí predátorů jakými jsou orli, rysi či medvědi.
O mláďata se starají rodiče ale i ostatní členové smečky. Nejenom, že je hlídají ale také oni jim nosí potravu a ochotně vyvrhují obsahy svých žaludků, tak dlouho dokud je nenasytná vlčata nenechají na pokoji .
Malí vlci tak pomalu pod dozorem smečky rostou a začínají se učit základním pravidlům a to převážně formou hry. V jejich nejmladším období jsou pravidlů hierarchie smečky ušetřeny, ovšem relativně velmi brzy si musí tyto pravidla osvojit a vydobýt si ve smečce své místo, nebo se osamostatnit. Když se chtějí mladí vlci osamostatnit jsou vyhnáni smečkou za hranici teritoria, kde se obvykle chvíli samotářsky toulají, než po čase založí s dalšímy samotáři smečku novou. I v té si ovšem musí své místo vydobýt.
Neustálým zastrašováním ostatních samic ve smečce vyprovokuje poruchu v jejich hormonálních cyklech, ony se tedy nedostanou do říje a tudíž nemohou být pářeny vůdčím samcem ani samci jinými. Vůdčí samec (alfa) si své výsostné právo zajišťuje neustálým odháněním ostatních samců. A tak je zajištěno, že se mláďata narodí jen dominantímu (alfa) páru. Smečka může dokonce reagovat na tlak smečky sousední, která má velmi mnoho ročních mláďat, tím že se sama nebude rozmnožovat. Díky této regulaci, má smečka v období nedostatku potravu větší šanci na přežití. Když k páření dojde samice je březí 62-63 dnů a v jednom vrhu obvykle má 5až 6 mláďat.Velikost vrhu závisí na množství kořisti, která se podaří ulovit a na hustotě osídlení území vlky. Vlčice přivádí na svět mláďata v zemním brlohu, jeskyni, noře či pod skalním převisem...
Vlčata se rodí slepá a vidět začínájí někdy mezi jedenáctým až patnáctým dnem. Zhruba od patého týdne jsou schopna přijímat svou přirozenou stravu - maso, nejprve vyvrhované, později i celé kusy kořisti. Většina mláďat však v přírodě zahyne. Úhyn bývá až 60% a to z několika příčin. Mláďata vyžadují 3krát více bílkovin na kilogram hmotnosti než jejich rodiče a potrava bývá vzácná. Svou daň si vybírají nemoci i obyčejné podchlazení. Všechna mláďata vykazující nějakou abnormalitu chování dospělí vlci v rámci zachování kvalitního rodu zabijí. A příležitostně se také mohou stát kořistí predátorů jakými jsou orli, rysi či medvědi.
O mláďata se starají rodiče ale i ostatní členové smečky. Nejenom, že je hlídají ale také oni jim nosí potravu a ochotně vyvrhují obsahy svých žaludků, tak dlouho dokud je nenasytná vlčata nenechají na pokoji .
Malí vlci tak pomalu pod dozorem smečky rostou a začínají se učit základním pravidlům a to převážně formou hry. V jejich nejmladším období jsou pravidlů hierarchie smečky ušetřeny, ovšem relativně velmi brzy si musí tyto pravidla osvojit a vydobýt si ve smečce své místo, nebo se osamostatnit. Když se chtějí mladí vlci osamostatnit jsou vyhnáni smečkou za hranici teritoria, kde se obvykle chvíli samotářsky toulají, než po čase založí s dalšímy samotáři smečku novou. I v té si ovšem musí své místo vydobýt.