Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


srst

29. 6. 2007

Vlčí kožešina se skládá ze dvou vrstev. Spodní je podsada, je jemná hustá a má světlou barvu. Vrchní krycí vrstva je složena z dlouhých pesíků a jejím úkolem je odvádět vodu, a tak udržovat spodní vrstvu- podsadu suchou. Srst vyrůstá v shlucích obsahujících několik podsadových chlupů a jeden pesík. Tyto shluky jsou uspořádány po třech a vytvářejí přímku. Pesík s prostředního shluku je většinou hrubší než pesíky v shlucíc okrajových. Tyto shluky chlupů se sklání do různých směrů, podle jejich umístění. Na horní straně zvířete směřují směrem od hlavy k ocasu a od středu zad k bokům. Na spodní straně je to komplikovanější..

Vlci stejně jako ostatní psovité šelmy mají speciální postavitelné chlupy rostoucí okolo páteře od krku k zadní části ramen. Když je zvíře rozzlobené tyto chlupy se naježí.

Většina podsady a část krycí srsti na jaře vypadá a opět naroste až na podzim. Nejhustší a nejdelší srst je na plecích. krycí srst zde může být dlouhá až deset centimetrů, naopak nejkratší srst je na nohou a na hlavě. Vlčí kožešina izoluje mnohem lépe než kožešina psa a také se na ní neusazuje led. Vlci v teplejších oblastech mají kratší pesíky a řidčí podsadu.

V extrémní zimě může vlk snížit průtok krve v blízkosti povrchu kůže, což mu umožňuje přežít i při teplotách pod -40°C. Schopnost regulovat vlastní tělesnou teplotu mu pomáhá přežít v rozličných podnebních pásech a především v oblastech s velkými výkyvy teplot.

Zbarvení srsti:

Barva srsti je u vlků velmi proměnlivá, nejběžnější jsou však odstíny šedé. Nejsvětlejší vlci žijí na severu ameriky, jejich srst je světle hnědá až do žluta. Zatímco černí vlci se vyskytují v severní americe,střední asii a v pyrenejích. Při blžším zkoumání, lze vidět, že jejich srst není černá nýbrž tmavě hnědá s tmavě červenými odstíny. Arktičtí vlci jsou bílí a mohou být i světlounce modří. Stepní vlci zase bývají světlounce hnědí až okroví. Barvy se samozřejmě různě mísí a tak se může stát, že v jedné smečce se nacházejí jedinci šedí černí i hnědí. Různé bary mívají dokonce i štěňata z jednoho vrhu.

Barva srsti zjevně nemá maskovací charakter, což lze usuzovat z výskytu černých vlků v tundře a naopak bílých vlků na černé půdě v centrálním rusku.

V průběhu května se spousta vlků přebarvuje do hněda nebo do černa. Srst tmavě zbarvených jedinců často bledne s postupně přibývajícím věkem.

Na kožichu všech vlků, tedy i těch bílých a černých je patrné stínování. Není ale náhodné, tento vzor má rozlišovací funkci. Vlk používá ke komunikaci kromě zvuků i různé postoje těla a výrazy tváře.Tyto výrazy jsou ještě zvýrazňovány právě stínováním srsti.